Do Domova Sue Ryder nastoupila v lednu 1998 a to na post ředitelky. Připojila se k lidem, kteří se snažili z tehdejší ruiny Michelského dvora vytvořit domov s laskavou péčí o seniory. Stála u otevření Domova v roce 1998, vedla ho až do roku 2006, kdy jí vystřídal Matěj Lejsal. Rozhodla se dále pomáhat aktivitám Sue Ryder ve světě a přijala místo ředitelky SRI CZ. Na její dlouhou pouť se Sue Ryder jsme se jí zeptali.
Jaké byly začátky Vás a Vašeho prvního týmu spolupracovníků?
Začátky byly celkem dobrodružné, a to zejména z důvodů nejistého financování rekonstrukce a následně i provozu Domova, z důvodů legislativní nejasnosti budoucího právního subjektu, který by Domov provozoval a v neposlední řadě i díky nutnosti během roku rozšířit tým z pěti lidí na nějakých čtyřicet. Musím ale říci, že právě první tým Domova se opravdu povedl. Mezi mé první nejbližší spolupracovníky patřili zejména Daniela a Markéta Novákovi, Vendulka Hertlová a také skvělí „civilkáři“ Pavel Trefný, Pavel Švec a mnoho dobrovolníků. Byli to lidé, kteří na mnoho let spojili své životy s Domovem a pro Domov by „dýchali“. Tým držel pohromadě, jeden druhého podporoval, jeden na druhého se mohl stoprocentně spolehnout, nikdo neodmítl práci navíc.
Setkala jste se někdy s Lady Sue Ryder?
Měla jsem tu čest se s ní osobně setkat, když se účastnila slavnostního otevření Domova na sklonku roku 1998. I když byla v té době již nemocná a po fyzické stránce křehká, uvnitř to byla velmi silná osobnost s jasnou vizí a dost přesnou představou, kam má „její“ organizace směřovat.
Jak a proč vznikla myšlenka založit SRI CZ, komu a kde společnost pomáhala?
Bylo to někdy v roce 2002, kdy se v září v Praze konala 1. mezinárodní konference Sue Ryder, které se zúčastnily organizace nesoucí jméno naší zakladatelky z více jak 10 evropských a afrických zemí. Myslím, že všichni byli překvapeni, jaké existují úžasné projekty Sue Ryder pro ty nejpotřebnější v zemích jako Malawi, Mosambik, Albánie… V té době český stát začal rozdělovat finanční prostředky z programu zahraniční rozvojové spolupráce a my v Praze jsme byli přesvědčeni, že můžeme prostřednictvím tohoto státního programu pomoci. Navíc jsme cítili, že tak můžeme „poděkovat“ Sue Ryder Care ve Velké Británii a trochu splatit „dluh“ za výstavbu Domova, když se s nimi podělíme o finanční náklady na projekty Sue Ryder v rozvojovém světě. Od roku 2004 Domov a následně SRI CZ (pozn.: založením SRI CZ v roce 2007 se zahraniční aktivity zcela oddělily od fungování Domova Sue Ryder) získali na projekty Sue Ryder v Evropě a Africe více jak 28 mil. Kč.
Měla jste možnost setkat se osobně s některými lidmi, kterým byla pomoc z těchto projektů určena?
Ano, měla a jsem tomu moc ráda, je to úplně jiná zkušenost. Když jsem například cestovala poprvé do Malawi, argumentovala jsem, že moskytiéry, které by měly zabránit komářímu štípnutí a následně malárii, se u dětí jednoduše pověsí nad postele nebo matrace. Až na místě jsem zjistila, že většina dětí spí v Malawi na hliněné podlaze, maximálně zakryté bambusovou rohoží. Setkala jsem se v Malawi s dospělými a dětmi, kteří tím, že trpěli epileptickými záchvaty (většinou jako následek malárie), byly vyčleňováni z rodiny a komunity, protože byli prohlášeni za posedlé. Až díky trpělivému vysvětlování a lékům se je podařilo nejen do komunity vrátit, ale také zamezit záchvatům a být této komunitě ku prospěchu prací pro ni.
V Albánii a Kosovu jsme se podíleli na péči o terminálně nemocné – zejména o lidi (včetně mladistvých a dětí), kteří umírali na onkologická onemocnění. Mám radost, že na projekty v Malawi a Albánii jsme získali od Ministerstva zahraničních věcí ČR finanční prostředky i na tento rok a můžeme tedy ještě pomoci.
Ivano, přejeme Vám hodně štěstí do Vašeho dalšího působení a děkujeme za práci a energii, kterou jste léta vydávala na fungování Domova a podporu lidí s ním spojených.
„Přeji Domovu, jeho klientům, zaměstnancům a dobrovolníkům přízeň z „vyšších míst“, aby i nadále mohl vytvářet šanci pro důstojné stáří.“
Ivany Plechaté se ptala Pavla Bajerová
