Jak a proč vznikl Domov Sue Ryder v České republice?
Pravdou je, že Lady Sue Ryder si vždycky přála mít pobočku své organizace v naší zemi. Za války působila v přísně tajné sekci britské armády, kde se setkala s parašutisty, kteří později spáchali atentát na Heydricha. A tak měla, jak říkají Angličané, „soft spot“ nebo-li měkké místo ve svém srdci pro Čechy. Proto sem po válce pašovala pomůcky pro invalidy nebo získávala léky pro nemocné a přála si, aby zde vznikla pobočka její charitativní organizace. Po válce a v dobách komunismu to však bylo jen vroucí přání. Tehdy netušila, že jednou potká Toma Noela, který jí jednoho dne řekne: „Já do té Prahy pojedu, Sue, a ten domov tam založím.“ Tom vždycky oslovoval Lady Ryder jako Sue, protože se jejich rodiny přátelily. Oba také sdíleli katolické vyznání. Dovolte mi, abych nyní uvedla hlavní aktéry počátečního dramatu. Jak jednou pravil Tom, když už nám bylo úplně nejhůř (nebyly peníze na výplaty a na splacení faktur a vypadalo to, že bude zastavena stavba Domova): "Nebojte se. Kam se Bůh bojí posílat anděly, tam posílá blázny.“ 

Měl úplnou pravdu. Tom Noel studoval prestižní soukromou školu v Eatonu
a následně Univerzitu v Cambridge. Byl to velice vzdělaný mladý muž, který byl zároveň krásně a čistě naivní, neboť mu chyběly zkušenosti. Tento nedostatek vyvažoval ohromnou pracovitostí a okouzlujícím jednáním. Díky předchozímu studiu jazyků se naučil velice rychle česky. V jednání byl velmi přímý. Když viděl, že je někde potřeba pomoci, šel a pomohl. V maličkostech, i s ohromným projektem Domova, který si vzal na svá bedra.  Když se Tom vydal do Prahy, neměl finanční podporu Nadace Sue Ryder, měl jen modlitby Lady Ryder. Rok a kousek v Praze pracoval, aby se naučil česky a také aby se uživil. Zároveň zjišťoval, zda má šanci získat podporu pro projekt Domova Sue Ryder.

Po příjezdu do Prahy začal Tom Noel pracovat ve firmě, která si pronajímala kancelář v obrovském komplexu budov. Zde pracovala i moje maminka Daniela Nováková. Tom říkal, že Daniela byla jediná, kdo se choval hezky k cizincům, a také se učila anglicky. Jednoho dne si přišel Tom vylít srdce do její kanceláře. Lámanou češtinou jí vyprávěl o úžasném Domově, který bude sloužit potřebným lidem, a že pro tento projekt shání ekonoma. Moje maminka mu řekla: „Ekonoma neznám, Tome. Ale mám dceru, která je zdravotní sestra.“ A tak jsem se do projektu Domov Sue Ryder dostala i já. Původně jsem pracovala jako zdravotní sestra v oblasti akutní chirurgické medicíny. Vždy jsem si myslela, že bych nechtěla pracovat se starými lidmi, protože na to nemám dost trpělivosti. Přesto mě k nim osud nasměroval. Záhy bylo také zřejmé, že potřebujeme stavaře. A tak se do projektu zapojila Daniela.

Na začátku jsem byla vyslána „na zkušenou“ do Anglie, abych získala zkušenosti s řízením domova pro seniory. V hospicu, kde jsem měla působit, netušili, že se mám naučit managementu, a nechali mne pracovat jako ošetřovatelku. Díky tomu jsem získala nádhernou zkušenost, kdy jsem trávila čas s umírajícími, doprovázela jsem tímto těžkým obdobím jejich blízké a naučila se vše ne v teorii, ale srdcem, s lidmi. To bylo v polovině devadesátých let, kdy u nás hospicová péče neexistovala. Pouze pár jednotlivců se v této oblasti vzdělávalo, a také já jsem v Anglii najednou pochopila úplně jiný přístup v péči. Říkalo se o mně, že jsem byla laskavá zdravotní sestra. Přesto jsem najednou viděla poslání ošetřovatelství úplně jinou optikou. Poznala jsem filozofii péče, která se dotýkala umírajících a zahrnovala i jejich strádající rodiny. Přitom principy této péče je možné využít všude, kde se setkáte s nemocnými a postiženými lidmi.

Před mým návratem, po půl roce v Nettlebed, Tom a Daniela básnili o úžasném objektu, který pro vybudování Domova získali.  Je třeba vysvětlit, že Lady Ryder chtěla zároveň zachránit i nějakou kulturně hodnotnou památku. Všechny její domovy v Anglii byly historicky cenné budovy - většinou trosky, které musely projít rekonstrukcí, pokud se v nich měl zřídit domov. Jak jistě tušíte, je to dražší přístup k řešení zdravotně sociální péče, který následně prodražuje provoz. Přesto mi Tom a Daniela svorně tvrdili: „To uvidíš. Je to krásný. To bude něco!“ S tím jsem se sem vrátila. Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem do tehdy zcela zchátralého Michelského dvora vstoupila.

Příběh o historii Domova Sue Ryder bude pokračovat v dalším vydáním Zpravodaje Domova Sue Ryder a také na této stránce.