Michelský dvůr / Domov Sue Ryder
Michelská 7, čp. 1, Praha 4 - Michle
autor neznámý
třetí čtvrtina 17. století

Michle, "ves jihovýchodně od Prahy, pod vrchem Bohdalcem, v údolí potoka Botiče", jak ji na přelomu 19. a 20. století situuje Ottův slovník naučný, byla poprvé (i když nepřímo) písemně zmíněna roku 1185 v listině vyšehradské kapituly. V ní je připomínám jistý Jan - de Michel.

Jméno vsi se během času proměňovalo (Michel, Michll), na současné podobě se ustálilo až později, zcela určitě však už v polovině 19. století. Původně šlo o majetek vyšehradské kapituly (což je doloženo třeba zmínkou z roku 1222), někdy před polovinou 14. století se vlastníkem stal břevnovský klášter benediktinů. Na přelomu 14. a 15. století tu ovšem bylo majitelů už asi víc: část patřila i křížovnickému klášteru na Zderaze či svatovítské kapitule. Už tehdy byla Michle poměrně velká - poplužní dvůr, sedm dvorů kmetcích (neboli poddanských usedlostí), lesy, louky, potok, na kterém stál mlýn, vinice a zahrady ... Na počátku husitských válek, roku 1421, církevní majetek zabrali Pražané a michelský dvůr dali do pronájmu svému staroměstskému sousedu Mikuláši Podjistebskému. Roku 1438 ves s dvorem i panstvím získal od krále Zikmunda (za věrnost to prý bylo dosti lacino) měšťan a purkmistr Starého Města pražského, sladovník Jan Reček z Ledče.

Reček neměl dědice, a tak důchody michelského statku (a statku v Dolánkách u Kladna) nasměroval do "nadání" pro nově založenou kolej studentů na Vysokém umění pražském. Kolej, která byla nazvána Collegium sanctissimae virginis Mariae domus nationis Bohemicae - většinou se pro ni ale užívaly zkrácené názvy Collegium sanctissimae Mariae nebo Collegium Reček -, poskytovala stravu a byt dvanácti studentům svobodného umění, kteří se hlásili k českému jazyku a přijímali pod obojí. Rečkova kolej spojila o něco později finanční síly s dalšími dvěma kolejemi a s artistickou (rozumějte filozofickou) fakultou a v roce 1502 společně majetek v Michli rozšířily. "Od těch časův drží Michli univerzita pražská," dočítáme se v Ottově slovníku naučném. Ale tak přímočaré to nebylo.

Michle byla v roce 1508 vypleněna a vypálena Jiřím Kopidlanským, který se na pražském okolí mstil za svého bratra Jana, popraveného pro vraždu zemana Jana Cukra z Tamfeldu. Další neblahé stopy tu zanechala třicetiletá válka. Navíc po bitvě na Bílé hoře přešla univerzita pražská pod správu jezuitů, kteří si kontrolu nad ní i jejími statky udrželi do zrušení řád v roce 1773. Který z michelských dvorů konkrétně poskytl základy dnešnímu čp. 1 (s velkým M v názvu, kterému se také říkávalo Univerzitní), nevíme. Snad to bylo zbořené selské stavení, o němž pochází zmínka z roku 1654, na němž vrchnost (tedy univerzita) dvůr vystavět dala. Jisté je, že tu na středověkých základech vyrostl barokní objekt, který později prošel klasicistní přestavbou, další úpravy pocházely z přelomu 18. a 19. století.

Dvůr, ze všech světových stran uzavřený křídly, vystavěný z kamene, cihel a vápna do výše jednoho patra, měl 1100 čtverečních sáhů (tedy přes dva tisíce čtverečních metrů). Část dvora byla podsklepená. V zadním křídle bylo od roku 1784 ve velkém vařeno pivo. Pivovar byl později, v letech 1848 - 1852, nově zbudován na místě zbořené stodoly a kůlny. Nájemce tohoto Pivovaru pražské univerzity Vilém Pieck tu na přelomu 19. a 20. století vařil 6800 hektolitrů piva. V této tradici pokračoval od roku 1914 Alois Wiel a později jeho žena Augustina, kteří ve dvoře provozovali Parostrojní pivovar a sladovnu Michle. S vařením piva se pak definitivně skončilo roku 1923. Zákon č. 135 z února 1920, podle svého navrhovatele profesora Františka Mareše zvaný též lex Mareš, který vymezoval vztahy mezi pražskými univerzitami, se dotkl i Michelského dvora. Paragraf osmý říká: "Deskový statek Michle, Malešice a Štěrboholy, zapsaný ve vložce č. 910 desk zemských pro fond universitní, prohlašuje se za vlastnictví státu Československého, jenž přejímá povinnost plnit účel, jemuž je statek věnován."

Roku 1925 ovšem michelský statek od státu zakoupila právě Augustina Wielová. V přízemí pak působily různé provozovny, v patře vznikly byty. Roku 1940 přešel statek (kvůli židovskému původu své majitelky) na Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu a byl následně prodán německému důstojníkovi Hansi Wankovi. Po druhé světové válce sloužil dvůr různým účelům. Půsoobily zde rozličné podniky, provozovny, které podle svých potřeb prováděly zásahy do interiérů, zazdívaly a bouraly.  V roce 1964 byl Michelský dvůr zapsán na státní seznam kulturních nemovitých památek pod. č. 40262/1-1339, s označením zemědělská usedlost - Univerzitní dvůr. Ale až v sedmdesátých letech se začala připravovat rekonstrukce, po níž měl objekt sloužit jako kulturní dům. Roku 1989 převzala objekt městská část Praha 4, která pro něj o čtyři roky později našla vhodného uživatele.

Mezinárodní nadace Sue Ryder, později přejmenována na Sue Ryder Care, jíž byl Michelský dvůr pronajat na 99 let za symbolickou cenu 10 Kč ročně, tu vybudovala domov pro dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné seniory. Památkový objekt prošel náročnou rekonstrukcí podle projektu evropské pobočky britské architektonické společnosti Goddard Wybor Practice. V roce 2001 byl pražský Domov Sue Ryder oceněn ve specializované soutěži Architektura lidskosti, kteoru vyhlásilo MPSV a časopis Sociální práce.

Při slavnostním otevření v ruce 1998 Sue Ryderová o Michelském dvoře a jeho rekonstrukci řekla: "Byla to ruina a mnozí si mysleli, že to nemám v hlavně v pořádku. Chtěli jsme ale obnovit historickou památku, protože jsme věděli, že to bude pro lidi, kteří zde budou pobývat, zajímavější a navíc zanecháme něco i budoucím generacím." Na rekonstrukci a přestavbu Michelského dvora byla ve Velké Británii shromážděna částka 1 300 000 liber. Další příspěvky přišly od českých úřadů, společností i jednotlivců či byly získány z charitativních akcí. Jméno zakladatelky nadace zabývající se projekty zmírňujícími lidské utrpení, Angličanky Sue Ryderové, nese i most, který vede přes Botič k zadnímu traktu Michelského dvora.

Závěrem dodáváme, že anglická nadace Sue Ryder Care pomáhala financovat provoz Domova Sue Ryder do roku 2006. Od roku 2006 financuje Domov svůj provoz z příjmů od klientů, z dotací a grantů a z velké části také z vlastních obchodních a fundraisingových aktivit. Díky tomuto systému financování se daří poskytovat kvalitní péči o seniory, kteří potřebují z důvodu svého věku či zdravotního stavu značný objem péče a pomoc druhé osoby při každodenních činnostech.