Dobrovolníci začali pro Domov pracovat už v roce 1994 - bez smluv, bez akreditace, avšak s chutí pomoci při vzniku naší organizace. Úplně prvním dobrovolníkem byl Tom Noel, mladík vyslaný z Anglie samotnou baronkou Sue Ryder. Jeho úkolem bylo najít vhodný objekt v Praze a založit pobočku dobročinného řetězce Sue Ryder. Tom nejprve pracoval na různých pozicích v Praze, aby se naučil česky, vybudoval síť kontaktů a také proto, aby měl sám z čeho žít.  V roce 1994 potkal paní Danielu Novákovou a projekt  Domova  začal dostávat reálné kontury. Kolem zakladatelek Domova Sue Ryder  Daniely a Markéty Novákových,  jejich rodiny a přátel se postupně vytvořila skupina prvních zaměstnanců a dobrovolníků. Právě oni byli tou hlavní hybnou silou, která stála u zrodu naší organizace, a za všech okolností věřili, že se jim podaří získat prostředky potřebné pro otevření Domova. Tom Noel nepracoval ani po otevření Domova Sue Ryder jako zaměstnanec, ale jako dobrovolník. Od něho také pochází krásný výraz „drobníci“ označující drobné pomocníky. Velký význam měli i tzv. "otvírači dveří" - jednorázoví či příležitostní dobrovolníci, kteří  zařizovali kontakt s důležitými lidmi (např. na MPSV, MHMP) a zaštítili nás svou kredibilitou. Mezi ně patřila například dobrovolnice MUDr. Dana Tučková. Dobrovolníky bychom našli i ve výkonných orgánech Sdružení, které vzniklo pro účely žádostí o granty a dotace. Mezi prvními dobrovolníky patřilo též pět Angličanek, které se provdaly za české letce v době 2. světové války a rozhodly se žít v Československu. Věděly o Sue Ryder z Anglie, znaly anglické „charity shops“, a tak začaly zcela přirozeně podporovat Domov, zejména v dobročinných obchodech.

S rokem 1994 je spojen začátek působení další významné dobrovolnice paní PhDr. Miroslavy Tůmové, válečné veteránky, která působila během 2. světové války ve Velké Británii v Československém červeném kříži. I ona překládala, pomáhala na recepci a především šířila informace o vznikající organizaci, kde se dalo. Na konci roku 1998 vznikla Akademie třetího věku, která zajišťovala vzdělávací aktivity pro seniory z okolí. Všichni lektoři byli též dobrovolníci, poplatky za kurzy sloužily na financování provozu Domova. Od roku 1998 začali dobrovolníci zajišťovat chod recepce, která podávala informace příchozím návštěvníkům dodnes. Ve stejném roce začalo pracovat několik dobrovolníků v denním centru a na lůžkovém oddělení v přízemí. Působili zde jako asistenti a společníci klientů. V roce 1999 době již bylo třeba organizovat práci dobrovolníků a poskytnout jim podporu. Proto byla přijata první koordinátorka dobrovolníků Alena Hájková. V letech 2002 a 2003 ji vystřídala Denisa Ratajová, která měla na starosti asi 60 dobrovolníků. V této době se začala rozvíjet spolupráce s Národním dobrovolnickým centrem Hestia. V roce 2002 byl vydán Zákon o dobrovolnické službě a byly stanoveny podmínky pro udělování akreditace na Ministerstvu vnitra.  V roce 2004 začaly první skupinové supervize pro dobrovolníky v přímé péči. Ve stejném roce byl Domov Sue Ryder vybrán společně s Domovem sv. Karla Boromejského do projektu, který vyškolil dobrovolníky pro zlepšení kvality péče o klienty, konkrétně pro trénování paměti, rehabilitaci, ošetřování pleti v dekoltu a šíji. V roce 2005 nastoupila na pozici koordinátora dobrovolníků Lenka Pekařová, která rozvinula skupinové supervize a zavedla firemní dobrovolnictví. V roce 2006 byl zaveden povinný výcvik pro dobrovolníky v přímé péči, od roku 2008 se konají pravidelné individuální supervize. Podzim roku 2009 byl zajímavý hned ze dvou důvodů. Vznikl dobrovolnický POSET (POdvečerní SETkání) - setkávání dobrovolníků přímé péče, které je zaměřené především na sdílení zkušeností. Zároveň se v říjnu 2009 konal první ročník Pražské klubové noci, které se zúčastnil rekordní počet dobrovolníků – 85 dobrovolníků na jedné akci! V posledních dvou letech prošla značnými inovacemi práce i péče o dobrovolníky hlavně v přímé péči. Nová koordinátorka Renata Kolářová provádí psychologický screening u každého uchazeče o dobrovolnictví v přímé péči, výcvik pro nové dobrovolníky se pod jejím vedením koná dvakrát ročně. Zároveň dobrovolníci procházejí pravidelným vzděláváním (semináře na téma stárnutí, umírání, péče o klienty s demencí apod.) a pomáhají v nových aktivitách – např. muzikoterapie, taneční terapie apod. Od roku 2009 se rovněž konají pravidelné firemní dobrovolnické dny. 

Historii dobrovolnictví v Domově Sue Ryder uzavřeme aktuálními počty dobrovolníků z roku 2010. V tomto období nám pomáhalo 88 pravidelných dobrovolníků a více než 150 dobrovolníků při jednorázových akcích.

Všem jmenovaným i nejmenovaným dobrovolníkům, kteří nám v letech 1994 – 2011 pomohli či stále pomáhají, děkujeme!