Již v pátek jsme s Františkem vyrazili na dobrodružný výlet - cílem byla svatba mé kolegyně. Ta se konala nedaleko Litoměřic. Měli jsme pečlivě připravený plán: vyrazíme v pátek odpoledne na kole, popojedeme vlakem, kousek na kole do penzionu a v sobotu dojedeme na svatbu. František večer odjede s maminkou autem a já sám v neděli na kole s bagáží zpět domů (opět kolo - vlak - kolo).
 
Pátek odpoledne bylo nebe zatažené, ale nepršelo. Předpověď tou dobou slibovala zataženo a občasné přeháňky. Vše šlo hladce, dorazili jsme do Kralup nad Vltavou a narazili na první obtíže - nádraží není bezbariérové. Pohled na rozměrný bicykl a dvouletého klučíka nám otevřel dveře do nákladní pokladny. A velice laskavá paní nám odvezla kolo nákladním výtahem až na perón. (Cestou zpátky jsem zjistil, že i schodiště se s kolem a batohem na zádech dá zvládnout.) Po telefonu jsem předem konzultoval, zda se kolo rozměrů Cabby do vlaku vejde. Vešlo, nejen podle informace v telefonu, ale i ve skutečnosti. Do CityElefantu se nastupovalo pohodlně s kolem i s Františkem. Cestou zpět jsem vyzkoušel i naložení kola do nákladního vozu (úschova během přepravy). Takže kolo vlakem dopravíme, kam je třeba.
 
Nocleh v cyklistům přátelském penzionu v Litoměřicích Dubina byl bez chyby. Ráno nás čekalo zamračené nebe a lehký deštík. Ke slovu přišla boudička - František se tvářil spokojeně. Z Litoměřic vedla cesta do kopců Českého Středohoří. Až cestou zpět jsem si uvědomil, co jsme všechno vyjeli (a kousky vytlačili). Za polovinou cesty se počasí rozhodlo prověřit naše odhodlání a kvalitu boudičky na kole. Odhodlání vydrželo a v boudičce seděl František v suchu, že mu ani piškoty nenavlhly. Já navlhl hodně.

O svatbě, která byla pod stany a pod deštníky, o svatebních hostech umazaných od bláta a o potoku, který zalil branku a část dvorku, psát nebudu. To je jiný příběh. Neděle ráno - mraky roztrhané, chvilkami prosvítalo i sluníčko. Na kole se v takovém počasí jelo o poznání lépe. Značená cyklotrasa k Okoři prověřila prostupnost kola Cabby terénem - a kolo uspělo. Jen před dubem napříč cestou jsem kapituloval a kolo přenesl (po částech a s pomocí kolemjdoucích). Brod jsem nezkoušel, prý tam bylo jen po kolena vody. Raději jsem si zajel a cestu domů trochu prodloužil. 
 
A výsledek cesty?

• překonána hranice 200km
• kolo projede i po úzkých cestách
• boudička je spolehlivá, chybí jen větrák proti mlžení a stěrač...
• přesun vlakem je možný

Tak teď jen další sponzory. Přidáte se?
Matěj Lejsal

Plán cesty:
Pátek:
Středokluky - Kralupy nad Vltavou (kolo)
Kralupy nad Vltavou - Bohušovice nad Ohří (vlak)
Bohušovice nad Ohří - Litoměřice (kolo)

Sobota:
Litoměřice - Dolní Týnec (kolo)
František se odpojuje (vyzvedne jej maminka) - auto

Neděle:
Dolní Týnec - Bohušovice nad Ohří (kolo, bez Františka, s bagáží)
Bohušovice nad Ohří - Kralupy n. Vlt. (vlak)
Kralupy n. Vlt. - Středokluky (kolo, bez Františka, s bagáží)