Před nedávnem pronesla jedna z klientek Domova půvabnou větu. Dáma - herečka, spisovatelka, intelektuálka, vášnivá čtenářka a diskutérka - s mírně rozcuchanými vlasy a s rukama umazanýma od těsta povídá: „Nikdy bych si nedovedla představit, že se v pětaosmdesáti letech budu učit nové věci. Já, která jsem nikdy nevařila a brala to jako nutné zlo, se učím péct buchtu. A samotnou mne překvapuje, jak mne to baví – učení se i pečení.“
A já si uvědomil, že i když je „díra v rozpočtu“ Domova podobná jako vloni, nestačí jen zopakovat loňský rok a úsilí. Věřím, že se spolu s Vámi naučíme i po jedenácti letech boje o finanční přežití nové věci. A že nás to společně bude bavit.
