Příběhy dobrovolníků

Již několik let nominujeme některého našeho dobrovolníka na “Cenu pro obyčejné lidi”, dobrovolnickou cenu Křesadlo, kterou pravidelně každý rok v Praze uděluje Hestia – národní dobrovolnické centrum a Magistrát hlavního města Prahy.

„Když jsem před pár lety jela poprvé do Británie jako dobrovolník, čekala jsem, že se tam setkám s dalšími mladými lidmi, kteří budou podobní těm, které jsem znala v České republice. Jaké ale bylo mé překvapení, když v organizaci, kde jsem pomáhala, byli dobrovolníky, až na výjimky, senioři. Senioři s chutí být platní druhým, s úsměvem na tváři a s radostí ze života. Tehdy jsem si pomyslela: Kéž by tak i senioři v Čechách …"

Dobrovolníci v přímé péči pomáhají našim klientům především jako společníci. Kromě toho mají úžasné nápady.

S velkou radostí Vám oznamujeme, že další dvě dobrovolnice z Domova Sue Ryder získaly prestižní dobrovolnickou cenu Křesadlo, kterou uděluje Národní dobrovolnické centrum Hestia.

Pohybují se po obchodě téměř neznatelně. Věší šaty na štendry, urovnávají knihy, hračky, často slyšíte pouze jejich hlasy ze zázemí dobročinných obchodů, kde se žehlí, třídí, zašívá... S fungováním obchodů byli spojeni od jejich založení, ještě dříve než jsme otevřeli Domov Sue Ryder. Ne tak viditelní, ale o to potřebnější dobrovolníci.

22. srpna 2011 jste mohli v pořadu Ekonomika + na ČT24 vidět tři dobrovolníky z Domova Sue Ryder, kteří vyprávějí o tom, proč se rozhodli věnovat část svého volného času ve prospěch druhých.

Možná jste si všimli, že na recepci v Galerii Domova chybí známá vlídná tvář naší dobrovolnice Jany Kedlesové. Mohli jste jí zde vídat každý čtvrtek. Několik let se usmívala na příchozí návštěvníky, trpělivě jim odpovídala na dotazy, kde najdou knihovnu, restauraci či dobročinný obchod, informovala je o sociálních službách Domova,  předávala kontakty na zaměstnance.

Výskot, vášeň, nadšení, ale i zlost, slzy, strach nebo smutek. Podívejte se na dětské hřiště. To vše se tam střídá v překotném tempu. Tohle jsme zažívali a dávali nahlas najevo, když jsme byli malí. Pak jsme se ale z dětského hřiště přesunuli do kanceláří, domů nebo jinam, kam chodí dospělí. A začali jsme zažívat pravý opak. Nejčastěji ticho nebo poklidný rozhovor. Emoce jako by se vytratily.

Zatímco vloni jsme si užívali opravdovou svatovalentýnskou romantiku, letos nás na svou loď pozval Johnny Depp nebo spíš jeho alter ego Jack Sparrow. Kino Blaník opět hostilo benefiční filmové představení na podporu Domova Sue Ryder.

Je pondělí 6. června a Patrik Bém, zaměstnanec Domova a hlavně letitý dobrovolník, má 3 dny do startu 24hodinového běhu na běžeckém trenažéru, kterým chce pomoci získat finanční prostředky pro Domov.

V rámci evropského roku dobrovolnictví se ohlížíme zpět za vývojem dobrovolnictví v Domově od doby okolo jeho vzniku až po současný stav, kdy rozsáhlá síť dobrovolníků tvoří významnou oporu pro řadu našich aktivit.   

Loni na jaře (v tzv. klidově přechodném období z jedné životní etapy do druhé) a také díky mému budoucímu profesnímu a životnímu zaměření, jsem se rozhodla věnovat svůj volný čas nějaké obecně prospěšné činnosti. Webové stránky Sue Ryderu jsem tu a tam navštěvovala i dříve, k seniorům a charitativní činnosti jsem měla vždycky blízko. I myšlenky Lady Sue  mi mají hodně co říci. A tak jsem zkontaktovala tehdejší koordinátorku dobrovolníků Lenku Pekařovou. Nevybírala jsem si, prostě jsem si řekla, že s dobrovolnickou činností začnu tam, kde mě budou nejvíce potřebovat. A dál že se uvidí.

K práci v Sue Ryder jsem se dostala po návratu z Anglie, kde je dobrovolnická činnost běžná. Jakmile jsem se dozvěděla, že máme v Praze Domov Sue Ryder, nebylo o čem přemýšlet a kontaktovala jsem koordinátorku dobrovolníků Lenku. Měla jsem štěstí, protože první setkání a příprava nových dobrovolníků se konalo během blízkého víkendu a musím říci, že se mi velmi líbilo.

Jako první přinášíme příběh Radky Kulhánkové, která začala v Domově pracovat jako dobrovolnice a poté se stala naší kolegyní, vedoucí obchůdků Domova Sue Ryder.