Všímavější postřehnou, že se v obchodech objevují stejné tváře dobrovolníků pravidelně. Každé pondělí můžete například zahlédnout v michelském obchodě dvě křehké dámy, sestry Marii Šrámkovou a Boženu Urbancovou. Nikdo jim neřekne jinak než paní Maruška a Boženka. Působí, jakoby byly v Domově „odjakživa“.

Na dotaz, kdy a jak se zde vlastně objevily, mi s úsměvem paní Maruška odpověděla: “Moje dcera žila v Anglii a já jsem za ní často jezdila. O Sue Ryder jsem zaslechla již tam a postupně poznala tradici anglických dobročinných obchodů různých organizací. V obchodech většinou dobrovolně pomáhají hlavně seniorky, které svým zapojením do charity žijí. Dcera mě později upozornila na vznikající projekt Sue Ryder v Praze a podpořila mě, abych tam šla. Byl rok 1997, vešla jsem do prvního obchodu Sue Ryder v Ohradní ulici a řekla, že chci pomáhat. V obchodě jsem potkala Yvonne. Patřila do skupiny prvních dobrovolnic, Angličanek, které pomáhaly se zakládáním obchodů Sue Ryder v Praze. Nikdy nezapomenu na její reakci - Sláva, první Češka, která chce dělat dobrovolnici!“

Po třech měsících se zapojila i sestra Boženka a od roku 1998 obě pravidelně pomáhají v obchodě v Michli. Převážně při třídění oblečení, paní Boženka se stará více o knihy, paní Maruška se během dobročinných bazarů ujímá pokladny jako bývalá účetní. Přivedla k dobrovolnictví v Domově i svoji dceru. Jsou „chodící“ kronikou michelského obchodu, jejich dobrovolníků a zaměstnanců. Obě ještě dodávají: „Nejvíc nás na začátku táhly Angličanky – Yvonne, Lucy, Pat, Ivy, Anne, svým nadšením, které jsem nikde nepoznala. Lidé se nás ptají, jestli za to něco máme a proč to děláme. Je to škoda. Naštěstí chápání smyslu dobrovolnictví se zlepšuje i u nás.“