Loni na jaře (v tzv. klidově přechodném období z jedné životní etapy do druhé) a také díky mému budoucímu profesnímu a životnímu zaměření, jsem se rozhodla věnovat svůj volný čas nějaké obecně prospěšné činnosti. Webové stránky Sue Ryderu jsem tu a tam navštěvovala i dříve, k seniorům a charitativní činnosti jsem měla vždycky blízko. I myšlenky Lady Sue mi mají hodně co říci. A tak jsem zkontaktovala tehdejší koordinátorku dobrovolníků Lenku Pekařovou. Nevybírala jsem si, prostě jsem si řekla, že s dobrovolnickou činností začnu tam, kde mě budou nejvíce potřebovat. A dál že se uvidí.
Bylo to v období dovolených a „dobrovolničit“ jsem začala nejdříve v obchůdku v Michli, který s citem pro věc a pro detail a navíc profesionálně vede paní Stáňa. Po dovolených, kdy se do Michle navracely dobrovolnické stálice, jsem byla přeložená do „pidiobchůdku“ ve Štěpánské (vlastně je to takový „minibutik“, kam chodí spousta cizinců), kterému vévodily Hanka a Dana.
V obou obchůdcích (ale vlastně v celém Domově) jsem se od všech pracovníků vždy setkala se vstřícným jednáním, jak vztahujícím se k mojí osobě, tak i s profesionálním přístupem k zákazníkům.
Dobrovolnická činnost mi přináší mnoho kladných pocitů, včetně pocitu prospěšnosti a užitečnosti.
Při „nárazovkách“ (inventury nebo třeba balení pusinek pro benefiční předpremiéru filmu Líbáš jako bůh) se ráda setkávám i s dosud neznámými dobrovolnicemi, které se zaměřily na jiné činnosti než na práci v obchodech. Působí třeba na recepci nebo se věnují klientům na lůžkovém oddělení. Při práci, kdy „makáme až se z nás kouří“, si ale stihneme říci spoustu zajímavého o životaběhu a vzájemně se dělíme i o znalosti a zkušenosti z oblasti svého působení.
Pokud mi to časová a finanční situace dovolí, ráda bych si chtěla v blízké budoucnosti rozšířit dobrovolnické zkušenosti v Domově, a kromě pomoci při bazarech či jiných „nárazovkách“ by mě moc zajímala práce s klienty na lůžkovém oddělení.
A co napsat závěrem? Zkrátka, kdo má trochu volného času a kladný vztah k seniorům, kdo je rád mezi lidmi, kdo umí přiložit ruku k dílu, kdo má sociální cítění a v neposlední řadě, kdo si chce „omakat“ situace, do kterých se všichni stejně jednou dostaneme (stáří se blíží…), může si to všechno zkusit v kůži dobrovolníka. Navíc v příjemném prostředí a s citlivými a vstřícnými zaměstnanci Domova.
Marie Vladyková, dobrovolnice
P.S.: Závěrem bych chtěla doporučit všem mlsným jazýčkům, že v restauraci Michelský dvůr umí připravit výtečnou vídeňskou kávu, ke které se dají přikusovat mimo jiné i čerstvě upečené koláče. Je to taková příjemná, sladká a vynikající „tečka“ po poctivě odvedené dobrovolnické činnosti.
