Jako první přinášíme příběh Radky Kulhánkové, která začala v Domově pracovat jako dobrovolnice a poté se stala naší kolegyní, vedoucí obchůdků Domova Sue Ryder.
Do Domova Sue Ryder jsem nastoupila jako dobrovolník jen proto, abych splnila povinnou praxi na vysoké škole. Měla jsem přesně spočítáno, kolik hodin, dnů, týdnů musím v této organizaci odpracovat, abych za praxi dostala zápočet.
Pak jsem začala trávit každé čtvrteční odpoledne na keramice coby asistent klientů denního stacionáře Domova a objevila jsem netušené. Objevila jsem úplně jiný svět, zcela nové uspokojení z práce. To, že můžete někomu opravdu pomoci a dostanete jeho přímou odezvu v podobě úsměvu, společné radosti nad činností, kterou by klient sám již nezvládl, ale díky vám to ještě dokáže, to že potěšíte starého a třeba opuštěného člověka jenom tím, že s ním zkrátka jste – to je k nezaplacení. Myslím, že jsem skrz dobrovolnictví poznala víc i sebe. Zjistila jsem, že vlastně nejsem tak uzavřená a rezervovaná, jak jsem si o sobě myslela, nevadila mi klientova fyzická blízkost, nevadilo mi cokoliv pro ty lidi udělat, ať už byly jejich potřeby „sebeintimnější“.
Pak už jsem jen čekala na první pracovní příležitost, která se v Domově naskytla, abych mohla opustit dobře placené místo v komerční firmě a začít pracovat pro tuto organizaci. Dnes už si nedokážu představit, že bych se měla vrátit zpátky do „normální“ firmy.
Radka Kulhánková, nyní vedoucí obchodů Domova Sue Ryder
