K práci v Sue Ryder jsem se dostala po návratu z Anglie, kde je dobrovolnická činnost běžná. Jakmile jsem se dozvěděla, že máme v Praze Domov Sue Ryder, nebylo o čem přemýšlet a kontaktovala jsem koordinátorku dobrovolníků Lenku. Měla jsem štěstí, protože první setkání a příprava nových dobrovolníků se konalo během blízkého víkendu a musím říci, že se mi velmi líbilo.
Moje první „dobrovolnické zařazení“ bylo setkávání s klientkou. Začala jsem navštěvovat paní, která měla Alzheimerovu chorobu, ale byla stále komunikativní a velmi jsme se sblížily. Povídaly jsme si o knihách, četla jsem jí Dášeňku Karla Čapka a protože měla ráda hudbu, občas jsme si pouštěly Mozarta a jinou klasickou hudbu, což paní Eliška milovala. Chodila jsem za ní více než rok, ale její zdravotní stav se zhoršoval a pak většinou jen spala. Když zemřela, bylo to v době, kdy moje vlastní maminka byla velmi nemocná a návštěvy u klientů byly pro mne emocionálně náročné a tak jsem se s koordinátorkou dobrovolníků Lenkou Pekařovou domluvila, že půjdu do recepce.
V recepci pracuji dodnes a jsem ráda. Komunikace s lidmi je moc fajn a já mám někdy pocit, že si ke mně nejen naši klienti, ale i pravidelní návštěvníci chodí povídat a moc mně těší, když mi řeknou, že si se mnou povídají rádi. Pro mne je to jako "škola života", protože člověk vyslechne zajímavé životní příběhy. Prostě, musím říci, že sem chodím ráda a líbí se mi i celková atmosféra v Domově. Fandím všem zaměstnancům a hlavně ošetřovatelům, protože jejich práce je velmi náročná a jejich trpělivost a laskavost úžasná. Tak držím palce, aby to tak bylo stále.
Jana Kedlesová, dobrovolnice
