I když pan Götz si nedělal přehnané naděje, že by nám mohli naslouchat. Narodil se ještě za císaře pána (1912), prožil si hospodářskou krizi 30. let (takže jsem dostala cenné rady, jak překonat krizi současnou), prošel si protinacistickým odbojem a následně koncentračním táborem v Buchenwaldu. Svůj profesní život strávil jako úředník, velmi rád cestoval (myslím, že v Evropě je jen málo zajímavých míst, která neviděl) a v zimě působil jako lyžařský instruktor ROH. Láska k pohybu mu vydržela dodnes, a když bylo jen trochu slušné počasí, chodili jsme z jeho bytu v Podolí na procházky kolem Vltavy nebo na Vyšehrad. Když uhodily tuhé mrazy, trávili jsme většinou odpoledne nad hrnkem čaje povídáním nebo luštěním křížovek. Dozvěděla jsem se např., jak ulovit raka nebo chytit rybu holou rukou.

Když jsem si postěžovala na letošní dlouhou zimu, pan Götz mi odvětil, že život nám neustále staví do cesty nejrůznější překážky, a že když se tím budeme užírat, nijak si nepomůžeme. Člověk si totiž nemůže vybrat, jaké problémy ho potkají, ale pouze, jak se s nimi vypořádá. A kromě toho, pan Götz prý udělal za svůj život takovou zkušenost, že po zimě nakonec vždycky přichází jaro.

V březnu se pan Götz přestěhoval na jižní Moravu blíže ke své rodině. Všichni, kdo jsme ho tu poznali na něj určitě budeme dlouho vzpomínat a přejeme mu ještě mnoho krásných let!

                                                                Mgr. Lenka Soukupová – osobní asistentka Domova

K článku musím bohužel připojit smutný dodatek: pan Götz několik dní po svém přestěhování nečekaně zemřel. Článek i fotografii jsme uveřejnili se souhlasem jeho dcery.

                                                                                          Petr Krbec – vedoucí osobní asistence