Snad je to díky tomu, že od pěti let je členkou Sokola, pravidelně cvičila a cvičí – tak, jak jí to momentální zdravotní stav dovolí. Já jí v podstatě „smím pomáhat“ jenom s tou její „šmatlou“, jak nazývá svou kratší nohu. Obdivuji na ní, že přestože se jí mnohdy nechce, překoná se a neošidí ani cvičení ani procházku po bytě a poctivě „uděláme všech šest koleček“. Přestože z domu nevychází, aktivně se zajímá o dění doma i ve světě a spousta věcí ji dokáže rozčílit, zejména absence slušnosti, studu, neúcty a málo „mravního zákona v nás“. 

Paní Dana neměla jednoduchý život, v manželství brzy ovdověla, takže na výchovu dvou dětí byla sama a vychovala je tak, že jsou z nich velice slušní lidé, pro dnešní dravou dobu zřejmě až příliš. V jejím nelehkém životě najdeme hodně zajímavého. Vždy pracovala  tam, kde to souviselo s módou – deset let působila jako modelka ve vyhlášeném módním salonu Rosenbaum. Po roce 1948 zůstala v „oboru“, přestože už nepředváděla a z Rosenbauma se stal Styl. Byla velice krásná a zajímavá žena, což je dodnes, i když ona se s vámi bude hádat, že tomu tak dávno není.

Osobně se znala s Olgou Scheinpflugovou, na kterou ráda a často vzpomíná jako na Olinu. Jejím prostřednictvím získala vřelý a osobní vztah k rodině Masarykových, především k prvnímu československému prezidentovi i k jeho synovi ministru zahraničí „Honzovi“. Dodnes ji dojme a zároveň potěší, pokud najde vzpomínku v médiích – alespoň v den jejich narozenin či úmrtí. Proto ji nadchl svým pražským projevem nový americký prezident, který během něj Masaryka připomenul. Pokud jí byl sympatický již dříve, po návštěvě v Praze se stala jeho nadšenou fanynkou.

O paní Daně bych mohla napsat román. Pokud bych ji ale měla charakterizovat výstižnou větou, asi by zněla: „Nikdy nic nevzdat, před nikým se nehrbit, když to zvládli jiní, já to dokážu taky.“

Mgr. Irena Kovářová – osobní asistentka