Proč jsem si vybrala právě práci se seniory? Asi proto, že mi připadají bezbrannější než děti (se kterými se vyfotí ráda každá pseudocelebrita). Protože si uvědomuji, že dnešní hektické době mnozí z nich nerozumějí a málokdo si na ně udělá čas. Také proto, že jsem zažila stáří svých prarodičů a viděla, jak těžce se vyrovnávají s odchodem svých známých a přátel, jak těžce nesou, že přestávají rozumět době, i jak jim bylo hloupé si říkat o zcela běžnou pomoc. Protože mi vadí dnešní doba oslavy kultu „věčného“ mládí a zdraví, která jako by se snažila vytěsnit ten poslední úsek cesty, která nám byla vyměřena a která nás všechny čeká. A v neposlední řadě i ze sobeckého důvodu, protože vím, že jednou budu také stará, a doufám, že se najde někdo, kdo pomůže mně - byť  budu třeba nerudná, komandující a protivná (což paní, ke které docházím, vůbec není). Nechci, aby to vyznělo jako laciné klišé, ale mně osobně práce s mou klientkou zatím víc dává, než bere, i když je možné, že časem vyhořím (přestože doufám, že ještě hodně dlouho ne).