Tato otázka zazněla v pátek 5.12. v mnoha domácnostech po celé České republice a nejinak tomu bylo i v našem Domově. Po Domově se rozléhalo zvonění, cinkání, pekelné hromování čerta, hlas dotěrného Mikuláše, zpěv koled a na závěr projevy radosti nad nadílkou. Mikulášský tým letos tvořili dva roztomilí andělé-andělky Anna Gabrielová a Erika Jurgová, jeden opravdu hrozivý čert-čertice Ála Sýsová a Mikuláš, který se nevešel do dveří.
Tato parta pak prošla nejen jídelny na odděleních, ale i pokoje klientů, Zátiší, restauraci, obchůdek i několik kanceláří. Dlužno podotknout, že zatímco většina obyvatel Domova lehce prokázala své vzorné chování zpěvem koled, osazenstvo kanceláří na tom bylo hůře, byť snahu jim neupírám, někteří raději uprchli a objevily se i případy uplácení Mikuláše čokoládovými bonbony!
Většina lidí bere Mikuláše jako něco pro postrašení nebo pobavení dětí (záleží na jejich věku), ale i my dospělí máme radost, když dostaneme něco „k Mikulášovi“, ať už od kolegy/ně v práci nebo doma od životního souputníka/ce či dětí. Ti šťastnější dostávají něco od rodičů i v dospělosti. A udělat radost našim obyvatelům je i posláním mikulášské nadílky.
Já osobně vidím Mikuláše jako takového předskokana daleko náročnějších Vánoc a otázku na naše chování v uplynulém roce jako přípravu na velké hodnocení o Silvestru (nebo o pár dnů později). Přeji vám tedy příjemné zvládnutí letošních Vánoc a pozitivní výsledek (i když je to někdy těžké) velkého hodnocení.
Petr Krbec – Mikuláš, který se nevešel do dveří
