Předpokládám, že většina z nás si už v lednu nalistovala v kalendáři, na kdypak vycházejí ty letošní jarně krásné velikonoční časy. Třetí dubnový týden se zdál velmi, velmi daleko… Jenže jsme za polovinou března a většina z nás už jistě ví, jak se svátky naloží. Někdo bude v práci, někdo navštíví příbuzné, někdo podnikne skvělý výlet, někdo je v pohodě prolenoší…
Naši klienti velkou většinou tuto volbu už nemají. Minimum z nich bude v tuto dobu mimo Domov, se svými blízkými… Jenže první pořádné protažení v kříži, s rukama letícíma ve velkém „véčku“ k jarnímu sluníčku, mi nedovolí, aby ty letošní Velikonoce zanikly v šumu dní a prosté každodennosti… Jak to tedy nejlíp vymyslet?
Co určitě ne: jen od čtvrtka do pondělí, příprava bez účasti našich klientů, s velkými finančními náklady a určitě ne bez vlastního pobavení zaměstnanců...
Co určitě ano: s přípravou začneme ihned, požádáme o spolupráci ostatní kolegy v Domově… Za své spolupracovníky v celém tom chystání si vybírám: Helu, Danu, pohodu, nápady, humor, vzpomínání, zpívání, těšení se…
Tak a jdeme na to: Velena slíbila zajištění 100 kusů vyfouknutých vajíček, Stáňa stužky a ozdobné provázky z obchůdku, Radka získala od sponzorů barvy na vajíčka, Káča s Ivou připraví osení, zapůjčí hrnky na barvení, dají nám včelí vosk, Anička napeče beránky (ještě to neví, ale pečení je její koníček – nebo beránek?), pečovatelé a sestřičky dojdou s klienty na proutky (pomlázky, závěsné věnečky, ozdoby do vázy), ukroutí zdobné stužky z bavlnek na provlečení kraslic a o víkendech společně nabarví vajíčka, která pak podle svých dovedností nazdobí včelím voskem a postupně vyzdobí všechno a všude… No, a pak už jen:
1.4. upečeme ty krásné zlaté beránky, co vzbuzují chuť k nakousnutí, ale od dětství víme, že se jim ta hlavička OPRAVDU sníst ještě nesmí (!) a 8.4. se sejdeme v kavárně, kde nám Káča připomene historii Velikonoc, ale i lidové zvyky a pověry, které jsou s nimi spojené.
Jo, jo, už se moc těším. Vy také?
Eva Šliková, vrchní sestra
