V úterý 9. června se naši klienti vypravili již na druhý z řady výletů na Vyšehrad. Všichni zúčastnění už od začátku prokázali nemalý organizační a logistický talent, neboť přepravit v jednom autě 9 klientů, 9 vozíčků a vždy dva asistenty nebylo vůbec jednoduché. Ještěže ostatní asistenti došli na Vyšehrad po svých a byli v šiku seřazeni, aby pohotově pomohli při vykládání klientů, vozíků a svačin.
Počasí nám naštěstí přálo; nejdříve to vypadalo, že bude strašné vedro, ale v okamžiku, kdy dorazili klienti, se obloha zatáhla, a až do odpoledne bylo příjemně podmračeno, tedy ani déšť ani pálivé slunce. Když jsme všechny pohodlně usadili na vozíčky, rozebrali si jídlo a pití, vyrazili jsme směrem k parku a k vyšehradským vyhlídkám. Musím přiznat, že se mi otevřel úplně nový svět – dlážděné chodníky, sebemenší hrbolek, sebemenší schůdek nebo kopeček, vše je najednou obrovská překážka, můj zdánlivě bezbariérový svět se pod koly vozíku (s poměrně lehkou klientkou!) změnil v boj a lítý zápas o každý další centimetr pohybu.
Stačila ale krátká praxe, poučení od zkušenějších a občasná pomoc a už jsme s paní Vomáčkovou drandily po Vyšehradě, nahoru a dolů, po cestách i necestách (doslova), projely všechna zákoutí, podívaly se do baziliky (i přes několik schodů) a na Slavín. Měla jsem namožené svaly a trochu spálená ramena, ale zároveň moc krásný pocit, když mi paní Vomáčková vyprávěla, jak na Vyšehrad chodila randit a že si myslela, že už se tam v životě nepodívá.
Související fotogalerie
Výlet na Vyšehrad 06/2009
V úterý 9. června 2009 se naši klienti vypravili již na druhý z řady výletů na Vyšehrad.
