Život není jen náhoda, ale také změna, a na rehabilitaci teď chystáme hned dvě… Mohlo by se snad zdát, že jsou to smutné změny, ale jako každá změna, znamenají na jedné straně ztrátu, na druhé straně zisk v podobě nových zkušeností, nových lidí, nové energie…
Po téměř deseti letech se s rehabilitací a Domovem loučí Míša Jankovská a po čtyřech letech Péťa Weissová…
Míša:
Přišla jsem do Domova v lednu 2000, ještě před dokončením svých studií, ještě před otevřením lůžkových oddělení v 1. patře, ještě než byl Matěj ředitelem, v posledním roce dvacátého století J. Ještě dnes, když zavřu oči, dokážu po paměti vyjmenovat jména všech klientů, kteří žili na oddělení v přízemí v roce 2000. Vybavuju si jejich tváře, jejich osudy. A pak tváře a osudy dalších klientů… Nezapomenutelný pan Krézek, úžasná paní Šmídová, optimistická a skromná paní Ludvíková, pan Kaválek a pan profesor Riedl, přátelství paní Landové s paní Kučerovou…. A taky se mi vybaví nepřeberná řada mých kolegů nejen z rehabilitace… A práce na kalendáři s fotkami a životními příběhy klientů, taky první výlet do zoo a nezapomenutelný výrok paní Staňkové: „Já plavu dobré náladě!“. Večerní posezení s paní Perincovou či panem Strakou a panem Kulíkem. Píšu to a je mi snad i smutno, že tahle etapa mého života končí. Ale protože mě čeká za dva týdny narození miminka a následně pak mateřská dovolená, nermoutím se, těším se. A moc se těším…
Vám všem, co tu zůstáváte, a budete dál pečovat o pohodu a spokojenost našich klientů, přeji, abyste si to dokázali užívat tak jako já. A abyste nelehké dny dokázali překonat s úsměvem, trpělivostí a grácií…
Opatrujte sami sebe a opatrujte klienty. Těším se nashledanou…
Péťa:
Těchto pár řádků se mi píše těžko, protože končí příjemná etapa mého života. Jako studentka jsem před čtyřmi lety nastoupila na brigádu jako rehabilitační asistentka. Že v Domově strávím 4 krásné roky mě nenapadlo ani na vteřinu. Poznala jsem tu mnoho úžasných klientů, kolegů, zažila veselé i smutné chvíle, ale STÁLO TO ZA TO! Každý pátek budu vzpomínat na páteční zpívání, na přípravy koncertů a na úsměvy klientů, když se vše povedlo. Během mého působení v Domově jsem si zkusila i půlroční práci ošetřovatelky a zdravotní sestry na oddělení v 1. patře, což mi také něco dalo. Po prvním roce v Domově, kde se mi moc líbilo, jsem si dala takový malý závazek, že bych tu ráda prožila jako brigádnice svůj studentský život. Vše uteklo jako voda a nastal čas se s vámi rozloučit.
