Cathy a Bart: Opustili Ameriku, zamilovali se do Prahy a teď pomáhají v Sue Ryder
Cathy a Bart přijeli do Prahy jen na skok. Měla to být krátká zastávka — ale zamilovali se. Do historie, kultury i atmosféry. Místo, které mělo být jedním z mnoha, se stalo tím jediným. Prodali dům v Americe, sbalili pár kufrů a přestěhovali se natrvalo. Dnes si svůj nový život užívají naplno a dva dny v týdnu věnují dobrovolnictví v nejmladším dobročinném obchodě Sue Ryder v Preslově ulici na Praze 5. I díky nim tu vládne skvělá nálada, smích a energie. Jak vypadá jejich den v obchodě? Co je na tom nejvíc baví? A co kdybyste to zkusili taky?
Co vás přivedlo k dobrovolnictví v Sue Ryder?
Cathy: V roce 2023 jsem začala zkoumat možnosti péče o seniory - pro případ, že bychom ji někdy sami potřebovali. Narazila jsem na Sue Ryder, něco si o organizaci přečetla a rozhodla jsem se finančně přispět. Jako poděkování jsme od Sue Ryder dostali vstupenky na koncert. Poslala jsem děkovný dopis a zároveň jsem se zeptala, jestli bych mohla pomoci jako dobrovolnice. Zvažovala jsem i jiné organizace, ale žádná z nich mě neoslovila tak silně jako právě Sue Ryder.
Vím, že máte zkušenosti s podnikáním. Hrálo to roli při rozhodování pomáhat právě v dobročinném obchodě?
Cathy: Bart i já máme zkušenosti z podnikání. V USA jsem pracovala jako právnička a vedla vlastní advokátní kancelář. Takže moje profesní minulost nehrála roli při rozhodování, že se zapojím jako dobrovolnice v dobročinném obchodě. U Barta to ale bylo jiné. Když jsem v srpnu 2024 začala chodit do Sue Ryder, doma jsem mu nadšeně vyprávěla, co jsem ten den zažila, a jeho to zaujalo. Jednou se přišel podívat… a už s námi zůstal.
Bart: V maloobchodu jsem totiž pracoval 38 let. V Americe jsem se věnoval vedení obchodů - hlavně s oblečením a domácími potřebami. Když mi Cathy začala vyprávět, co v Sue Ryder dělá a co všechno má na starost, řekl jsem si, že by mě to vlastně taky bavilo. Přišel jsem se podívat a bylo rozhodnuto. Rád se starám o věci jako je organizace a oceňování zboží, což jsou mimochodem přesně ty činnosti, které Cathy tolik nevyhledává.
Kromě pracovních zkušeností máme s Cathy ještě jednu společnou vášeň. V Americe jsme sbírali starožitný porcelán a sklo. Díky sběratelským zkušenostem snadno poznáme hodnotné nebo zajímavé předměty, které se k nám dostanou.
Jak vypadá váš typický den v dobročinném obchodě Sue Ryder?
Cathy: Náš den v obchodě začíná brzy, většinou kolem deváté hodiny. Nejprve uklidím podlahy a toaletu, a pak se pustíme do třídění darovaných věcí. Co se nehodí do aktuální sezóny, uložíme do krabic na později, ostatní roztřídíme, část recyklujeme. Sezónní oblečení připravíme na ramínka, oceníme a pověsíme do prodejny. Domácí potřeby a další věci také naceníme a vystavíme.
Poté zboží na prodejní ploše srovnáme a doplníme to, co chybí - například boty, kabelky, šperky nebo textil. Vracíme se k věcem, které ještě čekají na vystavení, a postupně je doplníme. Venku zalijeme květiny a pokud je potřeba, umyjeme i výlohy. Když během dne přijdou nové dary, celý proces začíná znovu. A pokud narazíme na něco neobvyklého, co je potřeba ocenit přesněji, využíváme aplikace k dohledání správné ceny.
Co vás na práci nejvíce těší nebo naplňuje?
Cathy: Nejvíc si cením toho pocitu na konci dne, když vidím, kolik se toho stihlo a co všechno jsme společně zvládli. Baví mě spolupráce s Markétou a Lubošem, i kontakt s českými zákazníky. Každý den se dozvím něco nového o místní kultuře, jazykově nebo třeba při hledání původu a hodnoty nějakého zajímavého předmětu. Ráda objevuji malé „poklady“, které do obchodu přicházejí. Práce pro Sue Ryder mě naplňuje radostí a dává mi hluboký smysl.
Jaký zážitek byl pro vás jako dobrovolníky nejsilnější ?
Cathy: Nedávno jsme do obchodu dostali dar, sadu polic, a já jsem se nabídla, že z nich vytvořím koutek, kde budou vystaveny šperky. Nechala jsem si schválit, kam je umístit, a pak jsem celou sekci sama navrhla a zařídila, bez dalších konzultací s Markétou a Lubošem. Když bylo hotovo, vše jsme zakryli plachtou a připravili malé „odhalení“. Žiju v Česku už šest let, ale pořád jsem si nebyla jistá, jak lidé zareagují.Vím, že Češi jsou často zdrženliví. Když ale Markéta výsledek viděla, byla nadšená a dojatá. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi věří a že mě tu přijali mezi sebe. Byl to nesmírně silný a dojemný okamžik.
Bart: Jedny z nejhezčích chvil v Sue Ryder pro mě byly ty, kdy jsem si mohl popovídat se zákazníky anglicky. Jedno odpoledne k nám do obchodu přišlo pět mladých žen. Zaslechl jsem angličtinu a podle přízvuku možná i nějaký severský jazyk. Rozhlížely se, a tak jsem se jich zeptal, jestli jim mohu s něčím pomoci. Dali jsme se do řeči a ukázalo se, že jsou z Norska a mají jarní prázdniny na vysoké škole. Ptaly se na šperky. Cathy zrovna přestavovala šperkový koutek, tak jsem ji zavolal. Když zjistily, že Cathy je bývalá právnička, začaly si nadšeně povídat. Studovaly totiž práva a okamžitě našly společné téma. Byly překvapené, že obchod je charitativní, a zároveň je ohromilo, jak kvalitní a rozmanité zboží v něm nabízíme.
Jindy k nám zavítala česká zákaznice se svým partnerem ze Švédska. Žije v Praze stejně dlouho jako my, ale s češtinou pořád bojuje, takže jsme si povídali anglicky. Bavili jsme se o rozdílech mezi životem v Praze a ve Spojených státech. Zákaznice přinesla několik darů a zároveň si něco vybrala pro sebe. Při odchodu nám s úsměvem řekla, že má Sue Ryder moc ráda. Její babička u nás kdysi žila a dostalo se jí tu skvělé péče.
Co byste vzkázali někomu, kdo uvažuje o dobrovolnictví?
Cathy: Jak říká známá reklama od Nike: “Just do it!” (prostě to udělej). Mluvím jen trochu česky a ze začátku v Sue Ryder úplně nevěděli, kam bych se mohla zapojit. Ale v dobročinném obchodě je vždycky dost práce. Honza Dominik, vedoucí dobročinných obchodů Sue Ryder, mě poslal do obchodu v Preslově, protože věděl, že Markéta a Luboš potřebují pomoc. Zeptal se mě, jestli zvládnu uklízet. To samozřejmě zvládnu! Žádná práce není malá nebo zbytečná. Asi měsíc trvalo, než jsem si našla úkoly, které mi šly a dělaly mi radost. Moje rada? Nedovolte, aby vás odradil jazyk nebo kulturní rozdíly. Google Translate to jistí. A já sama se řídím dvěma životními motty. Místo „Proč já?“ si říkám „Proč ne já?“. A že "Služba je nájem, který platíme za to, že můžeme být na této planetě". Takže ještě jednou: Just do it!
PS: Inspiroval vás příběh Cathy a Barta? Dobrovolnictví v Sue Ryder není jen pro ty, kdo přicestovali přes oceán. Stačí přijít s otevřeným srdcem a chutí pomáhat. Dobrovolníci jsou nepostradatelnou součástí našeho týmu – bez nich by dobročinné obchody Sue Ryder nebyly tím, čím jsou. A právě teď hledáme další dobrovolnické posily. Přidáte se k nám?
Text a foto: Bára Marečková