Příběh nedokončeného domu - Alzheimerovského centra

Před deseti lety se Domov pustil do stavby nové budovy – Alzheimerovského centra. Od té doby došlo k řadě změn – skončila finanční podpora z anglické Sue Ryder, začal platit nový zákon o sociálních službách, který přinesl řadu pozitivních změn. Tentýž zákon však zasáhl provozní propočty, neb ve skutečnosti neumožňuje smluvní volnost mezi klientem a zařízením ve věci ceny péče. Pro dokončení stavby tak bylo třeba získat investiční prostředky i příslib provozní podpory z veřejných rozpočtů. Časté změny a leckdy nepřehledný vývoj v politické reprezentaci MČ Praha 4 a Magistrátu hl. m. Prahy nalezení stabilního partnera příliš nepřály. Stavba začala chátrat, dokončení a zprovoznění se vzdalovalo.

V létě loňského roku se na Domov obrátil ředitel Cesty Domů Marek Uhlíř s návrhem spolupráce. Součástí spolupráce byla nabídka odkoupení nedokončené budovy a její dokončení pro účely jiné, stejně či možná ještě prospěšnější – vybudování komplexního paliativního výzkumného a vzdělávacího centra, ojedinělého v kontextu České republiky i celé střední a východní Evropy. Po pečlivém zvážení dala správní rada Domova Sue Ryder, o.p.s. souhlas k prodeji nedokončené budovy. Lze říci, že příběh nedokončeného domu má nové, věřím, že šťastné pokračování.

Matěj Lejsal, ředitel Domova

Na pokračování jsme se zeptali přímo Marka Uhlíře, ředitele Cesty domů

Můžete nám představit Vaši organizaci?
Cesta domů je domácí hospic - pečujeme o lidi v terminální fázi nevyléčitelného onemocnění v jejich domácím prostředí. V minulém roce jsme rozšířili naše služby i o péči v domě s pečovatelskou službou na Praze 2, kde experimentujeme s péčí o lidi na konci života, kteří jsou v domově pro seniory. Staráme se ale nejenom o seniory, ale i o lidi v aktivním věku nebo dokonce o mladé lidi s nevyléčitelným onemocněním a krátkou prognózou. Nabízíme všestrannou podporu také rodině a blízkým, kteří o umírajícího pečují. Máme zdravotnický tým - lékaře, zdravotní sestry, kteří pracují v nepřetržitém režimu. Lidé, kteří jsou v naší péči, tedy vědí, že se kdykoli mohou dovolat pomoci v případě náhlé změny stavu a nejsou závislí na ordinačních hodinách praktického lékaře. Naše organizace poskytuje také odborné sociální poradenství, ročně se na nás obrátí cca 3500 lidí, kteří hledají informace a podporu v doprovázení nevyléčitelně nemocného. Máme také odlehčovací služby, pracující v domácnostech klientů; jejich prostřednictvím se snažíme umožnit rodinným příslušníkům, aby si mohli na chvíli vydechnout. Součástí multidisciplinárního týmu jsou také profese poskytující pacientovi nebo jeho blízkým oporu psychoterapeutickou nebo duchovní.

Za loňský rok jsme měli 134 pacientů, 80% z nich byli onkologičtí pacienti, třetina z nich v aktivním věku. Nedostáváme ani korunu ze zdravotního pojištění, náš roční rozpočet je skoro dvacet milionů korun, z největší části je krytý dary fyzických osob a dary nebo granty firem, z menší části dotací státní správy a samosprávy.

Přiblížíte nám projekt, který plánujete uskutečnit v nedokončené budově Alzheimerovského centra?
Byli bychom rádi, kdyby zde vzniklo Centrum paliativní péče, které by bylo přirozeným místem, kde se scházejí aktivity na poli paliativní péče v ČR, a které nám umožní vytvořit zázemí jak pro aktivity, které děláme jako poskytovatel služeb, tak také pro činnosti, které spočívají v šíření povědomí o paliativní péči a informací o možnostech, které lidé na konci života mají. Chtěli bychom, aby lidé mohli přijímat paliativní péči i od jiné organizace nebo jiných organizací, ideálně, třeba i běžně v nemocnicích. A nejenom ti, kteří mají to štěstí, že máme kapacitu a můžeme je přijmout. Kromě toho chceme podstatně více rozvíjet složku vzdělávací, aby zde probíhaly kurzy pro sestry, lékaře, abychom se podíleli třeba na postgraduálním vzdělávání. Chtěli bychom, aby toto pracoviště bylo začleněné do akademických struktur.

Vidíte zde možnost spolupráce s Domovem?
Určitě nemáme v zájmu provozovat lůžka, protože to, co Cesta domů dělá, a dělá to třináctým rokem, je právě péče o lidi doma. Provozovat lůžka umí jiné organizace lépe, a spolupráce v tomto ohledu je žádoucí, jak ukazuje právě třeba ten dříve zmíněný náš projekt s Centrem sociálních služeb Prahy 2. A Domov Sue Ryder je jistě jedním z pobytových zařízení, se kterým bychom model spolupráce mobilního týmu paliativní péče s klienty v lůžkové péči mohli ověřovat. Jak si můžeme vzájemně pomoci nebo jak využít toho, že tady budou dvě asi poměrně podobně filozoficky postavené organizace? Člověk, který žije nějakou dobu v domově pro seniory, je zvyklý na svůj pokoj a na lidi, kteří zde bydlí s ním. Pokud ho na poslední čtyři dny života odveze sanitka do nemocnice se zápalem plic a tam jeho život skončí, tak i když domov pro seniory nebyl jeho pravý domov, stejně to pro něho mohlo být „dožít doma“. Při podobných situacích, pokud nastanou, bychom rádi zkusili spolupracovat. Máme velmi dobré lékaře, kvalifikované zdravotní sestry, pro které je tento typ péče každodenním chlebem a dělají tuto práci rádi – je sice nelehká, náročná, ale zase se z ní něco vrací zpátky jinak, než v nemocnici; to ale nakonec jistě lidé v Domově znají také. Můžeme pomoci třeba jen konziliární návštěvou, kdy vašemu zaměstnanci a klientovi řekneme – děláte to výborně, nemějte z toho strach, bude to mít nejspíš takový a takový další průběh, bude potřeba sehnat od praktika to a to, a podobně. Domov Sue Ryder je v jednom domě a Cesta domů je v druhém domě, jsme na sobě naprosto nezávislí a můžeme velmi dobře existovat jeden bez druhého. Mám ale pocit, že v řadě věcí si můžeme být prospěšní.

Darujte šanci
na důstojné stáří